Volečtí bizoni - hokej

Po velmi povedeném hokejovém zápase v lednu 2006 mezi ženatými a svobodnými, zavládlo všeobecné nadšení a vůle zápas opakovat, bohužel povětrnostní podmínky již tomuto sportu nepřály. Nezbylo jiné řešení než rozbít prasátko a zaplatit profesionálním ledařům. Fotografie z prvního historicky doloženého hokejového zápasu Volečských Bizonů jsou rovněž pro pobavení umístěny ve fotogalerii.

Nejbližší i cenově nejpřijatelnější byl zimní stadion Nový Bydžov a tak se stalo, že Nový Bydžov se stal jejich novým domovem a vzniklo legendární ustálené rčení „ tak tohle bychom v Bydžově dali“, případně "hrajou jako u nás v Bydžově".

Začátky byly těžké, hokejová výstroj se omezila na brusle a hokejku. Puky se nesměly zvedat, ale znáte to náhodná teč a hematom je na světě (nebo na noze?). Hrálo se gentlemansky, žádné hity, krosčeky, bodyčeky ani držení hole, bohužel taky téměř žádné střídání. Jednoho z prvních zápasů jsem se zúčastnila a i když muži se báli ke mně přiblížit, aby mě nezranili, jedno zranění jsem si přece jen odvezla (jak zastavit rozjetý mantinel, když v obou rukou držím hokejku?).

Jak šel čas mužstvo se profesionalizovalo, objevily se první přilby, rukavice, dokonce kalhoty. Nevím jak na to reagovaly jiné manželky hokejistů, ale já byla ráda, že po několik let nebylo nutné vymýšlet dárky k vánocům a narozeninám. Dnes již je výstroj kompletní. Mužstvo má své dresy i své jméno „Volečtí Bizoni“. Po dvou až třech zápasech za zimu v počátcích, každých 14. dnech před několika lety a každotýdenním zápřahu poslední roky, jim byla dokonce nabídnuta účast v lize neprofesionálních hráčů, tu však z přemíry skromnosti nepřijali.

Volečtí Bizoni se pravidelně utkávají s nepojmenovaným mužstvem z malé vesničky na okraji Pardubického kraje - Újezdem. Je pravdou, že i když věkový průměr našich bardů je něco mezi čtyřicítkou a důchodem, na mladé floutky z Újezda stále stačí a většinu zápasů dotáhnou do víttězného konce.

Ve fotogalerii je několik fotografií ze zápasu. Bohužel pouze profesionální fotoaparát by dokázal bezvadně zachytit naše borce v bleskovém pohybu po kluzišti, omlouváme se tímto čtenářům za zhoršenou kvalitu fotografií, která je ovšem nahrazena hlubokým uměleckým zážitkem.

Našim borcům přejeme ať jim to ještě dlouho klouže, vychovávají si své nástupce v dalších generacích a šíří slavné jméno volečského klubu i za hranicemi Pardubického kraje.

Objektivně napsala Soňa Machurová, nadšená fanynka.

S P O R T U   Z D A R   A   H O K E J I   Z V L Á Š Ť!!!